V zásuvce na zeleninu se čas od času objeví mrkev, která už trochu ohýbá, nebo cuketa, která zjihla víc, než by se čekalo. První reakcí bývá takovou zeleninu rovnou vyhodit, protože už nevypadá lákavě k syrové konzumaci, ačkoliv její chuť a použitelnost tím zdaleka nekončí.
Měkčí zelenina se totiž skvěle hodí do teplých jídel, kde textura hraje mnohem menší roli než u syrového salátu. Stačí ji nakrájet a přidat do polévky, dušeného pokrmu nebo zapékaného jídla, kde se po chvíli vaření stejně rozvaří, a nikdo tak už nepozná, že původně vypadala trochu unaveně.
Druhý život pro měkčí kousky
Tento přístup funguje obzvlášť dobře u kořenové zeleniny, jako je mrkev nebo petržel, protože ta si i po delší době uchovává dostatek chuti pro vaření. Stejně tak cuketa nebo lilek se dají snadno zpracovat do teplého pokrmu, i když by už na syrový salát rozhodně nestačily.
Vyplatí se proto při vaření polévky nebo dušeného jídla nejdřív nahlédnout do zásuvky se zeleninou a použít přednostně to, co začíná měknout. Teprve poté, co je tato zelenina zpracovaná, dává smysl sahat po čerstvějších kusech, které vydrží ještě o něco déle.
S touto jednoduchou návykem se výrazně sníží množství zeleniny, která skončí vyhozená jen kvůli tomu, že už nevypadala dokonale. Měkčí kousky tak dostávají druhou šanci v teplém jídle, místo aby zbytečně skončily v koši dřív, než by mohly být ještě užitečné.
